Co je to diskotéka trochu jinak?

Spoustu hudby, skvělé zábavy, fascinující světelná show a dunící muzika – tak to je diskotéka. Ale co to vlastně všechno obnáší? Pokusme se společně nahlédnout tak trochu „pod pokličku“ tohoto fenoménu zábavy a dozvíme se něco víc o tom, jak to na diskotéce chodí a co je k tomu všechno zapotřebí. Může to být pro vás inspirativní povídání, zvláště pokud třeba na nadcházející letní období chystáte párty s kamarády…

Základem každé diskotéky musí být dobrý DeeJay, tedy DJ  – to je hlavní hvězda a režisér celé zábavy. DJ pouští muziku a skladbou jednotlivých songů, případně technikou mixování či průvodním slovem vytváří celou atmosféru. Každý DJ je jiný a různé jsou i techniky tohoto uměleckého řemesla. Můžeme se setkat s DJs´, kteří svoji diskotéku provází mluveným slovem a moderují mezi jednotlivými skladbami. Svým mluveným projevem mohou dobře gradovat atmosféru a reagovat na to, co se zrovna děje na tanečním parketu a dozvíte se také spoustu informací o právě hrajících písničkách nebo jejich interpretech. Druhá skupina a samostatná kapitola jsou mixující DJs´. Jejich umění spočívá v mixáži jednotlivých písniček do sebe. Hraje skladba z prvního CD přehrávače a DJ si připraví do druhého přehrávače další skladbu, tu si pustí do sluchátek a pomocí regulace rychlosti přehrávání synchronizuje beaty (údery / rytmus) obou skladeb. Každá skladba má svoji rychlost BPM = počet úderů za minutu. Když je rychlost skladby synchronizovaná, dojde pomocí mixážního pultu k plynulému promíchání z jedné skladby na druhou a tím DJ vytváří nekonečný mix hudby kdy občas ani nepoznáte rozdíl, kdy už jeden song končí a druhý začíná. Do toho může DJ používat také různé efekty – scratching, phasing, sampling a další… Mixující DJs´ hrají většinou taneční a klubovou hudbu jako třeba house, techno, trance a další progresivnější styly. Trochu odlišné techniky se používají i pro hip-hop a R&B, ale fungují v podstatě na stejném principu synchronizace rychlosti.

K tomu všemu je ale zapotřebí speciální technika.  Písničky se pouští obvykle z CD přehrávačů vybavených speciálními funkcemi určenými pro práci DJ (například regulace rychlosti skladby, přehrávání jen určitého úseku skladby, různé efekty…), nebo poslední dobou stále více z notebooků vybavených speciálním hardware pro ovládání virtuálních přehrávačů. Virtuální DJing se těší v poslední dobou stále větší oblibě a to hlavně díky velkému množství software a dobrou cenovou dostupností. Občas se ještě můžete potkat u mixujících DJs´ s gramofony a vinylovými deskami a to hlavně pro jejich vynikající dynamický zvuk. Gramofony mají těžké šasi a přímý náhon talíře se silným motorem a jsou samozřejmě vybaveny regulací rychlosti. Přehrávače či gramofony jsou obvykle dva – z jednoho hraje hudba a na druhém si DJ připravuje další skladbu. Hudbu z jednotlivých přehrávačů pak smíchává dohromady pomocí mixážního pultu, ten většinou obsahuje několik stereofonních vstupů a vstup pro mikrofon. Každý vstup je na mixážním pultu vybaven ovládacím prvkem hlasitosti, kterému se slangově říká „šavle“. Tento prvek najdeme na každém mixážním pultu, ale pak už se další ovládací prvky můžou hodně lišit. Většinou každý vstup obsahuje ještě regulaci vstupní citlivosti (gain), ten je potřeba při srovnávání úrovně hlasitosti jednotlivých písniček. Znáte to přece – některá písnička je nahraná potichu a některá zase nahlas a jak by to vypadalo, kdyby to na diskotéce hrálo pokaždé jinak nahlas. Pak ještě nesmíme zapomenout na korekce. Ty slouží pro přidání či naopak ubrání vysokých, středových či nízkých frekvencí. Taková funkce je každopádně naprosto nezbytná pro mixující DJ. Do mixážního pultu se také připojí mikrofon (pokud ho DJ používá) a sluchátka. Sluchátka jsou také základem a žádný DJ se bez nich neobejde. Slouží při hledání písniček, pro nastavení určitého úseku písničky při mixování, nebo pro kontrolní poslech při různých mixovacích technikách. Tomu všemu se říká „DJ režie“ a pak ještě potřebujeme něco, co udělá ten pořádný a správný zvuk, tedy reprobedny a zesilovače. V dnešní době se stále více používá zesilovačů zabudovaných přímo v reprobednách, takovým zvukovým sestavám se pak říká „aktivní“. Základem reprobedny je reproduktor, tedy zařízení, které díky elektromagnetickému přenosu elektřiny na membránu reproduktoru zajišťuje to, že slyšíme hudbu. A protože neexistuje reproduktor, který by dokonale a vyváženě zahrál všechny frekvenční pásma od nejnižších basů až po cinkavé výšky, používá se v každé reprobedně více reproduktorů. A protože každý reproduktor potřebuje pro plný výkon trochu jiné podmínky, setkáváme se občas s tím, že reproduktory hrající hluboké a nízké tóny jsou uzavřeny ve vlastním boxu – subwooferu. Pak se reproboxům, které hrají pouze střední a vysoké tóny, říká satelity. Tím bychom mohli uzavřít kapitolu zvukové techniky a podívejme se trochu podrobněji na techniku světelnou a efektovou, protože bez pořádných světel to nikdy nebude ta správná párty atmosféra.

Nejběžnějšími světly na diskotéce jsou klasické reflektory s barevnými filtry blikající podle hudby ovládané pomocí stmívacích jednotek. Ty už ale v dnešní době nahrazují reflektory s LED technologií. Mají nižší spotřebu a díky systému RGB umí měnit barvu. RGB jsou tři počáteční písmena barev v angličtině Red, Green a Blue a z těchto tří barev dokážeme poskládat všechny ostatní barvy pomocí ovládání intenzity svitu jednotlivých barev. Další běžně používaná světla jsou paprskové efekty. Ze světla vychází větší množství tenkých světelných paprsků, které jsou různým způsobem rozmítány po prostoru. Mohou mít různé barvy nebo je dokonce měnit a i zde se stále více využívá LED technologie. Většina paprskových efektů má vestavěný miniaturní mikrofon a díky tomu jejich pohyby reagují na hudbu. Pak se také můžeme setkat se složitějšími světelnými efekty, jejichž funkce jsou plně programovatelné pomocí digitálního datového protokolu DMX 512, což je mezinárodní systém datového přenosu povelů používaný všemi výrobci na světě. Mezi takové efekty patří například scannery – světelný kužel je do prostoru rozmítán zrcadlem s motorickým ovládáním osy X a Y, paprsek je možné obarvit podle libosti, je možné promítnout různé grafické obrazce nebo třeba nápisy a ještě spoustu dalších funkcí. Používají se také otočné hlavy, což je prakticky téměř to samé, ale celé zařízení je otočné v ose X a Y v rozsahu 360° a může tedy posvítit kamkoliv. Právě taková pohyblivá světla znáte třeba z televizních show, koncertů a dalších akcí. V poslední době se také stále více setkáváme s laserovými systémy menších výkonů, většinou zelené, nebo červené barvy. Laser vytvoří ultratenký paprsek a díky rychlému rozmítání paprsku dokáže malovat různé obrazce, čáry, vlnovky a složitější systémy dokážou malovat i obrázky. Zapomenout nesmíme ani na takové drobnosti jako je třeba stroboskop (velmi rychlé záblesky intenzivního bílého světla vytváří dojem „robotického“ pohybu), UV zářivky co rozsvítí vše bílé, zrcátkové koule co dokážou vyplnit prostor spoustou „prasátek“, nebo třeba výrobníky umělého dýmu, bublin, nebo dokonce sněhu. Obzvláště umělá mlha dodá pocit skvělé show, protože pak ve tmě nejsou viditelné jen body kam světlo dosvítí, ale krásně se tenký světelný paprsek či kužel reflektoru rozsvítí v celé délce a to je přesně to, co dokonalá show potřebuje. Například laserové efekty jsou bez mlhy téměř neviditelné.

Tak to je asi zhruba tak nějak vše Laughing